Báseň Brandenburák

To bylo za těch válek Čechů s Prusy,
kdy děly se v naší zemi takové psí kusy,
že se to člověku až hnusí,
když to vyprávět musí!


Tehdy přišel do Čech jeden Brandeburák
a ten měl takový velký, dlouhý, -
černý plášť
a proti Čechům velkou zášť.


Jeho heslem bylo: Co můžeš, urvi!
A proto se ho bály všechny české -
dámy
a jakmile ho spatřily,
volaly “Pánbů s námi!”


A právě v domě, kde byl ubytován,
byl velký dav dívek schován.
Ty pak, aby užily trochu bžundy,
počaly mu ukazovat své -
mladé krásné obličeje
dle tehdejšího obyčeje.


I paní domácí; a viděli to mnozí,
ukazovala mu svoje -
prádlo
a přitom dávala psu žrádlo.


To rozlítilo toho Brandeburáka,
že vytáhl svého velkého, dlouhého -
svoji zbraň
uchopil psa a vrh´ se naň.


K domácí se pak prudce sehna,
roztáhl jí obě -
ruce
a políbil ji prudce.


V hlubokém, lese,
ve velkém, pevném stanu
našel pak jednu opuštěnou pannu
a obdivoval její krásy všecky.
Ale zvlášť se mu líbily její políbení hodné -
líce
a možná i rety ještě více.


A tak se rozechvíval ráj jejich srdcat,
že zdálo se, že tady budou prvně spolu -
u jednoho večeřet stolu.


Však dívka odolala všemu svodu.
Jelikož měla právě pevné naučení,
jak mnohá radost ve smutek se mění,
pravila, ač oddána mu cele:
"Statečný rytíři, jdi do -
do Prahy
a Pán Bůh chraň tě každé nástrahy.


Nato povstali sedláci od bulky,
ti ho chytli a pověsili za -
hlavu...
a pak hodili šelmám jako potravu.


Tak skončil onen Brandeburák!
V hrobě leží jeho velký dlouhý -
černý meč,
jímž probojoval mnohou lítou seč.


I zavolali všichni z plných hrdel:
“Polibte nám -
naše čelo!”
a v Čechách bylo opět veselo!!!