O čem a pro koho je tento weblog

Protože poměrně pravidelně čtu různé internetové weblogy a zpravodajské servery, pokud to čas a vůle jen trochu dovolí pokusím se s Vámi zde podělit o svůj postoj. Psaní je pro mě zábavné a přínosné. Je to přirozené a lidské. Pasivní čtenář pouze přečte, zavře prohlížeč, odejde, zapomene. Bloger si svoji reakci nechce nechat pro sebe. Navíc se mi několikrát ověřilo, že si při psaní odpovím na určitou otázku k tématu, na kterou prostým přemýšlením odpovědět nedokážu – třídí mi to myšlenky, nutí hlouběji uvažovat, rozvíjí osobnost.

Obsahově se nebudu příliš vymezovat, ale chtěl bych se zde věnovat hlavně technickým okruhům, ale i obecně všeho co by mohlo být blízké většinové technické nebo jiné čtenářské obci. Rád například testuji všemožný software, o který bych zde poté rád zdokumentoval, protože srovnávací testy se většinou věnují (na určité úrovni) pouze rozdílům a knižně se kompletní popis týká pouze zlomku softwaru, který má běžný uživatel doma nainstalovaný (tedy alespoň v mém případě). Pokud se mi dostane do ruky i nějaký HW co si pořídím, nebo budu moci vyzkoušet, nebudu se bránit zde uvolnit něco na způsob recenze. No a samozřejmě se nebudu vyhýbat i dalším článkům, které mě na webu zaujmou.
Pokud ale chci docílit nějaké produktivity a kvality, cesta to bude trnitá a proto musím definovat určitá pravidla, která se pokusím dodržovat. Naneštěstí většina informací na webu je zkreslená, lživá, málo nebo nijak přínosná pro danou problematiku pokusím se tento nešvar pokud možno co nejvíce omezit nebo alespoň ohraničit sporné eventuality. Občas tu najdete články, které svojí technickou hloubkou nebudou zrovna zajímavé, protože mě neláká se soustředit na vyloženě laickou veřejnost zvyklou strávit pouze novinový a televizní syžet, který musí oslovit mnohem širší základnu obyvatel. Odmítám při každém popisu nových objevech ve zkoumání Pluta líčit co to Pluto je, na kolikátém místě se planeta v soustavě nachází, kolik tam žije lidí, jestli tam pojedu na dovolenou a podobné krávoviny pro puberťáky.
Občas si všímám, že některé weblogy mají ambiciózní a zajímavé začátky, ale postupem času se jim obrousí hrana a objevují se tu články čistě subjektivní nebo velmi osobní, typu „Můj dnešní nákup“, „ Jak jsem otevřel láhev od piva brčkem“ apod. Doufám, že k tomuto slohu nesklouznu. Dalším zlozvykem, kterému se chci vyhnout je absence moderování diskuse. Uvidím jak se situace vyvine, ale odmítám na svém weblogu obvykle jednoslovné pořvávání nepodepřené argumenty, sprosté vyjadřování, nebo odbíhání od tématu článku.

Sobě bych si přál mnoho spokojených návštěvníků a vám přínosné a hodnotné čtení.

Můj nový iPod nano

Tento článek není recenze. Pokud se vám nebude líbit, dejte vědět, zkusim to napravit.

Včera jsem se stal hrdým majitelem nového iPodu nano třetí generace. Ale proč se o tom zmiňuji, vždyť iPodů se prodalo už přes 100 milionů, má ho kde kdo. Chtěl bych se s vámi podělit o své první dojmy a možná i trochu porovnat konkurencí, protože jsem 3/4 roku pracoval jako prodvač v eletru, tutíž mám s tímto druhem zboží alespoň lehké zkušennosti. Nebudu zde rozepisovat parametry, obsah balní, ani kde ho pořídit. To si každý najde sám.
 

Design:
Asi nejpatrnější rozdíl od předchozí generaci je, že nové nano trochu přibralo na šířce. Což mimochodem vyvolalo poměrně velkou vlnu odporu ještě před jeho uvedením. Ale myslím, že kdo ho mohl naživo porovnat s předchozím nanem skepse ustoupí. Plášť iPodu nano je stále celokovová, pouze se výrobci na zadní straně vrátili k zrcadlovému provedení. Z toho plynoucí negativní důsledky jsou myslím jasné jako u ostatních modelů (snadné poškrábání a upatlání), ale prodejnost za 6 let mluví jinak než všechny recenze či první reakce. U mého prvního iPodu (4 generace, první barevný) se zub času podepsal hlavně těmito neduhy, ale na přehrávání to vliv nemá.
Důvod pro změnu šířky je jasný a byl určitě i dalším logickým krokem - displej pro zobrazení videa. Samozřejmě, sledovat video na 2" uhlopříčce je přinejmenším dosti diskutabilní, snad pro ukrácení dlouhé chvíle, navíc je to u 8GB přehrávače z mého pohledu plýtvání místem. Nicméně co mě „uchvátilo“ je ho brilantní rozlišení (204ppi), které umožňuje (v porovnání s předchozími displeji iPodů) zobrazit několik velikostí písma bez znatelné ztráty čitelnosti.
Pokud jde o nabídku barev docela by mě zajímala prodejnost konkrétních barev. Já osobně jsem zvolil modrou variantu. Nejprve jsem se bál o rušivý vliv ne-neutrální barvy na přehrávání videa, ale nepotvrdilo se mi to.
Celkově je konstrukce velmi tenká (vlastně tenká jako samotný sluchátkový konektor) a působí velmi kvalitním zpracováním. Jestli tak se bude působit i za rok, uvidíme.
Porovnání s konkurencí: Design je pochopitelně diskutabilní, ale pokud z něj dýchá kvalitní zpracování a použité materiály, tento argument může být v celkovém zhodnocení klíčový. Ač je to smutné, pro většinu zákazníků není kvalitní zpracování (které iPod nabízí) pro koupi přehrávače rozhodující na prvním místě. Takový už je český zákazník. Z mé zkušenosti české „masy“ zajímá především poměr cena/výbava nebo pouze cena. Skutečnost, že po koupi přehrávače neznámé značky jej za pár dní reklamují je podle mě velmi krátkozraké. Ale věřím, že časem si kvality tohoto segmentu budou více hledět.

Menu + ovládání:
Další významnou vlastností nového nana je přepracované menu. To je nyní z většiny nabídek rozděleno na dvě poloviny, jenž levá slouží pro výběr a pravé pro „náhled“ právě zvolené položky. Nejprve se mi toto zobrazení na 2“ displeji jevilo kontraproduktivně, ale pohyblivé zobrazení náhledu oblalu CD a dalších položek je vtipné a neruší ani nijak neomezuje.
Výběr hudby je nyní rozšířen o nový způsob – Cower Flow, známý z iTunes. Ukázalo se že to byl krok správným směrem, protože opravdu (ze zkušenosti druhých) při použití Cower Flow, volím jinou muziku než při klasickém textovém výběru. Nicméně i když již došlo k aktualizaci firmwaru na verzi 1.0.2 stále je podle mě na této funkci co vylepšovat. Při rychlejším procházení obrázků CD se nestíhají načítat průběžně všechny. Také celková rychlost Cower Flow při rychlejším listování neodpovídá rychlosti pohybu prstu po kolečku (ale možná jsem jenom velký puntičkář :-) )
Celkové pojetí pohybu v menu se jinak výrazně nezměnilo, což je určitě dobře. Jen se tak ukazuje, že bylo velmi dobře promyšlené od začáku.
Porovnání s konkurencí: Menu (jeho jednoduchost a přehlednost) a ovládání je určitě od začátku klíčový argument pro koupi iPodu. Troufám si tvrdit, že rozhodl o postavení iPodů na trhu. Vždyť sám Apple v roce 2001 tvrdil že ovládání je odpovědí na krkolomné a nedomyšlené ovládání přehrávačů jiných značek. Způsob práce na jiných mašinkách je u většiny zákazníků podmíněn alespoň krátkým studiem manuálu. Tímto iPod jednoznačně válcuje ostatní značky.

Zvuk:
Rozhodně se neopovažuji soudit kvalitu zvukového přednesu iPodu protože byť mám poměrně dobrý hudební sluch, tipnu si že 80-ti procentům je celkem jedno, jaký je. A tomu zbytku bych doporučil lepší sluchátka :-) (ta v balení za moc nestojí). Dál bych to nerozváděl, je to tenký led subjektivity každého ucha. Jenom bych snad odkázal na to, že 100 miliónů lidí by si výrazně špatné kvality výstupu určitě všimlo.

Synchronizace:
To že se iPod musí nutně synchronizovat s programem iTunes snad nemusím připomínat. Bohužel, ještě než někdo poprvé synchronizuje iPod a dozví se o nutné spolupráce s nějakým jiným přehrávačem (iTunes), než na jaký je zvyklý, začne vymýšlet předsudky. Trpí tím podle mě naprostá většina redaktorů, kteří se většinou k iTunes nestaví příliš přívětivě. Věřím, že to je tím, že to je proto, že s ním pracují jen v době kdy iPod testují pro svoje články a důvěrně se s ním neseznámí a neobjeví jeho výhody. Ale zatím jsem neobjevil jediný článek, kde by někdo iTunes opustil pro lepší přehrávač. Opravdu ne. Jeho lehký popis by vydal na další článek (snad příště).
V této kategorii se vlastně nic nezměnilo. Vše zůstalo stejně jednoduché a uhlazené jako dříve. Připojíte, iTunes automaticky sesynchronizuje, odpojíte, odcházíte.
Porovnání s konkurencí: Kdo se nechce naučit iTunes, bude asi iPod nenávidět, ale já si nedovedu představit lepší způsob propojení těchto produktů. Stačí spočítat kroky, při synchronizaci ostatních přehrávačů přes Mass Storrage (přenos ze složky do složky):Neustálá kontola místa v přehrávači, věčné hledání souborů ve složkách, komplikovaná tvorba M3U playlistů.

Závěr: Tento článek neměl odpovědět pro nebo proti koupi přehrávače od Apple, pouze se reflektuje moje osobní zkušenosti. A ty jsou momentálně jednoznačně kladné. Byť je na nanu stále potřeba pár chybiček odchytit, je z mého pohledu kvalitou, ovládáním, propojením s počítačem stále daleko, daleko před konkurencí. Ale nechme se překvapit, do hry momentálně vstupuje Microsoft s novou verzí přehrávače Zune (dnes už spíše komicky označovaný jako „iPod killer“).

Báseň Brandenburák

To bylo za těch válek Čechů s Prusy,
kdy děly se v naší zemi takové psí kusy,
že se to člověku až hnusí,
když to vyprávět musí!


Tehdy přišel do Čech jeden Brandeburák
a ten měl takový velký, dlouhý, -
černý plášť
a proti Čechům velkou zášť.


Jeho heslem bylo: Co můžeš, urvi!
A proto se ho bály všechny české -
dámy
a jakmile ho spatřily,
volaly “Pánbů s námi!”


A právě v domě, kde byl ubytován,
byl velký dav dívek schován.
Ty pak, aby užily trochu bžundy,
počaly mu ukazovat své -
mladé krásné obličeje
dle tehdejšího obyčeje.


I paní domácí; a viděli to mnozí,
ukazovala mu svoje -
prádlo
a přitom dávala psu žrádlo.


To rozlítilo toho Brandeburáka,
že vytáhl svého velkého, dlouhého -
svoji zbraň
uchopil psa a vrh´ se naň.


K domácí se pak prudce sehna,
roztáhl jí obě -
ruce
a políbil ji prudce.


V hlubokém, lese,
ve velkém, pevném stanu
našel pak jednu opuštěnou pannu
a obdivoval její krásy všecky.
Ale zvlášť se mu líbily její políbení hodné -
líce
a možná i rety ještě více.


A tak se rozechvíval ráj jejich srdcat,
že zdálo se, že tady budou prvně spolu -
u jednoho večeřet stolu.


Však dívka odolala všemu svodu.
Jelikož měla právě pevné naučení,
jak mnohá radost ve smutek se mění,
pravila, ač oddána mu cele:
"Statečný rytíři, jdi do -
do Prahy
a Pán Bůh chraň tě každé nástrahy.


Nato povstali sedláci od bulky,
ti ho chytli a pověsili za -
hlavu...
a pak hodili šelmám jako potravu.


Tak skončil onen Brandeburák!
V hrobě leží jeho velký dlouhý -
černý meč,
jímž probojoval mnohou lítou seč.


I zavolali všichni z plných hrdel:
“Polibte nám -
naše čelo!”
a v Čechách bylo opět veselo!!!